Vojtova reflexní lokomoce

prof. MUDr. Václav Vojta 1917- 2001

 

Metoda je nejčastěji chybně spojována pouze s terapií dětí po dětské mozkové obrně.

Málokdo však ví, že pomáhá i lidem po úrazech a s úspěchem ji lze aplikovat např. i při bolestech zad.


Rehabilitační metoda podle profesora Vojty (metoda reflexní lokomoce) zahrnuje diagnostiku a terapii hybných poruch. Metoda vychází ze správného - fyziologického pohybového vývoje. Není-li terapie zahájena včas, náhradní motorika se v období kolem 6 týdnů od vzniku obtíží začne fixovat. Čím dřív se porucha odhalí a zahájí se terapie, která pomáhá nesprávnému vývoji hybnosti zabránit, tím lepšího výsledku lze dosáhnout.

Součástí diagnostiky hybné poruchy je i kineziologický rozbor. Součástí studia reflexní lokomoce jsou fyzioterapeuti v této diagnostice taktéž školeni.

Při vyšetřování hodnotíme kvantitu a kvalitu motoriky, vzledem k věku.


V reflexní lokomoci jde o tři základní způsoby léčby - o reflexní otáčení (RO), reflexní plazení (RP) a první pozicí. Model, který se aktivuje na břiše se nazývá reflexní plazení. Model aktivovaný z polohy na zádech se nazývá reflexní otáčení a model aktivovaný z polohy na obou kolenou se nazývá první pozice. Jedná se o modely umělé, které obsahují dílčí modely pohybového vývoje.

Všechny terapeutické modely mají své nezastupitelné místo v léčbě a nelze je vzájemně nahradit. Aktivací těchto globálních vzorů neučíme pacienta plazit nebo otáčet se, ale jednotlivé aktivované modely představují stavební kameny pro bipedální lokomoci - chůzi. Bez ukončené vertikalizace - stoje a chůze nelze rozvíjet další funkce tzv. nástavbové motorické funkce, které se tvoří procesem učení (řeč, psaní, sportovní úkon apod.) popř. jen velmi těžce např. s pomocí kompenzačních pomůcek.


Vojtova metoda využívá stanovené výchozí polohy - modely nebo jejich modifikace a takzvané spoušťové body - zóny nebo kombinace těchto spoušťových zón. Prostřednictvím stimulace zón na periférii vstoupíme reflexním obloukem do centra - mozku, kde je tato informace zpracovaná, uložená a integrovaná. Výsledkem stimulace je komplexní odpověď celého těla - na trupu, končetinách i hlavě. Na těle pacienta můžeme pozorovat, jak toto dráždění vyvolá změnu dýchání, prokrvení, zpocení kůže, motorickou odpověď - aktivitu (záškuby) svalových vláken, centrování kloubu atd. Tato odpověď těla se pak ve spontánní hybnosti automaticky částečně nebo globálně použije.

Tento způsob rehabilitace nevyžaduje aktivní spolupráci pacienta během terapie.

Vojtova metoda je náročná a má šanci na úspěch, jen když se cvičí přesně a pravidelně. Pravidelně se musí cvičit proto, aby časem tělo samo automaticky dělalo pohyby, které se aktivují právě cvičením.

Intervaly návštěv jsou stanoveny individuálně dle potřeb k dané diagnóze.

Úspěšnost léčby hybných poruch Vojtovou metodou je vysoká, zvláště při včasném zahájení léčby.

Vojtova metoda může bránit vývoji patologické motoriky.

Metoda má význam pro rehabilitaci pacientů v neurologii, ortopedii a chirurgii.



Vojtova metoda dokáže hodně, ale ani ona nevyléčí vše. Jako všechny ostatní léčebné procedury má svá pro a proti, své odpůrce i zastánce. Ale už skutečnost, že se s její pomocí daří posunovat nemocné o pár kroků blíže normálnímu životu a někdy je i zcela uzdravit, ospravedlňuje její existenci beze zbytku.

Indikace pro léčbu Vojtovou metodou:

  •  Akutní bolest páteře
  •  Chronická bolest páteře
  •  Stav po operaci páteře
  •  Bolest hlavy vertebrogenního původu
  •  Stav po operaci kyčle, kolene, ramene 
  •  Parézy nervů
  •  Skolióza páteře
  •  DMO - dětská mozková obrna, centrální porucha 
  •  Předčasně narozené děti
  •  Poporodní parézy brachiálního plexu
  •  Lehká mozková dysfunkce
  •  Stav po cévní mozkové příhodě
  •  Vrozená luxace kyčelního kloubu
  •  Respirační obtíže