Žádný vztah se neobejde bez hádek.
Co se skrývá za hádkami? / foto depositphotos.com
Hádky jsou součástí každého vztahu, i toho zdravého. Někdy stačí sebemenší kritika nebo drobná provokace, aby se domácí maličkost okamžitě změnila v bouři obviňování, hněvu a vzájemné obrany.
Jak vysvětluje Greg Levoy, autor knihy Vocation: Finding and Pursuing Real Life, ve sloupku pro Psychology Today, při těchto konfrontacích vybuchujeme, jako bychom bránili svou čest, ale ve skutečnosti bráníme jen svou zranitelnost.
Podle autora jsme často „ve válce“ ne kvůli síle, ale kvůli slabosti. Jak napsal americký spisovatel Andrew Bard Schmukler, je to náš pocit zranitelnosti, který nás tlačí k demonstraci moci a kontroly. To platí jak pro milostné vztahy, tak pro vztahy mezi národy.
Když jsme kritizováni nebo zpochybňováni, instinktivně reagujeme a tělo přechází do režimu „udeř, nebo uteč“. Bojíme se, že budeme vypadat nedokonale, a proto reagujeme agresí. Podle Levoye v takových chvílích „válčíme“ nikoli s osobou před námi, ale s bolestí z minulosti:
„Je to duch. Je to vzpomínka na nějakou zradu z minulosti, nějaké zranění, které si nesete od dětství, a hluboký pocit křivdy, který stále cítíte kvůli okolnostem, na něž jste neměli vliv.“
Autorka se domnívá, že spíše vyštěkneme na člověka, který nám jednoduše připomene skutečného viníka a skrytou zranitelnost, než abychom řešili zdroj problému, který je v nás. Adrenalin z konfliktu nám navíc může dodat pocit, že žijeme, máme vše pod kontrolou, a dokonce se cítíme příjemně. Psycholožka Carolyn Elliotová tomu říká „existenciální fetiš“ – skryté potěšení z bolestivých, opakujících se scénářů.
Naše touha po moci a kontrole nevychází z vědomé touhy dominovat, ale z odvěkého strachu z bezbrannosti. Lidé byli kdysi kořistí silnějších bytostí a vzpomínka na tuto prvotní bezbrannost v nás stále žije. Demonstrujeme sílu a argumentujeme, ale strach z bezmoci tváří v tvář přírodě, času a neznámému v nás působí. Cesta ven začíná tím, že si uvědomíme, co nás děsí a co vlastně v okamžiku hádky chráníme:
„Dynamika, která působí na mikroúrovni lidských vztahů, působí i na makroúrovni. V osobní i politické sféře bylo ohrožení našeho přesvědčení, cti nebo identity podnětem k mnoha bitvám. A v obou sférách je psychologickou pravdou, že za šikanou, narcismem a arogancí se skrývá pocit méněcennosti, který nás nutí kompenzovat nebo přehnaně kompenzovat projevy síly a agrese a který nás pohání k dalším bojům,“ uvádí se v článku.
Ale i v tom nejostřejším boji se skrývá touha po uzdravení. Konflikty neopakujeme jen z tvrdohlavosti – nevědomě se snažíme zahojit staré zranění, píše Levoy:
„Ve skutečnosti, kdybychom se dokázali podívat na agresivní chování toho druhého a zeptat se: „Čeho se tento člověk bojí, co se snaží chránit, co se snaží léčit?“, změnilo by to vše.““
Již dříve americký psycholog Mark Travers pojmenoval dvě věci, které můžete před svým partnerem bezpečně skrývat.
